Ochrana soukromí vlastníka

Existuje řada dobrých důvodů, proč by si měl každý podnikatel důsledně chránit informace o sobě a svém majetku. Nic na tom nemění ani fakt, že společenská poptávka směřuje k rozkrývání majetkových poměrů všech lidí. U soukromých osob neexistuje důvod veřejnosti předestírat nebo dokonce zdůvodňovat své majetkové poměry.

Základním argumentem pro silnou ochranu soukromí je udržení informační asymetrie. Jedná se o obecný princip chránící majetnou osobu před možnými problémy či riziky v různých oblastech. Níže několik příkladů nejobvyklejších situací.

• Právo na klidné užívání majetku– veřejnost nemá žádné právo znát majetkové poměry soukromé osoby. Naopak. Každý má právo na klidné užívání majetku. K osobnímu klidu patří, že nikdo zvenčí nemá přehled o našem majetku a nemůže informaci zneužít. Závisti se nemůžeme zcela vyhnout a je zbytečné poskytovat k ní záminky, odkrývat ve veřejných registrech veškerý ovládaný majetek.

• Omezení rizika nepřátelského převzetí společnosti– morálně diskutabilní, nicméně běžnou a svým způsobem zákonnou metodou konkurenčního boje je nepřátelské převzetí společnosti. Tedy sražení její hodnoty například zahájením insolvenčního řízení, tlakem na dodavatele, odběratele nebo financující banku. Pokud útočník nemá přesné informace o všech ovládaných společnostech, jejich vztazích a kondici, je úspěšné nepřátelské převzetí výrazně méně pravděpodobné.

• Osobní bezpečnost – v obecné rovině patří naše země k velmi klidným. Přesto policie až překvapivě často rozbije gang nebezpečných pachatelů zaměřený na vydírání a okrádání bohatých. Není mnoho jistějších způsobů jak se dostat do hledáčku gangsterů, než veřejně odkrývat své majetkové poměry. Naopak důsledná ochrana maxima informací umožňuje i vlastníkovi významné společnosti vystupovat v bezpečné pozici placeného manažera.

Navzdory tomu, jak je důvěrnost informací v rámci zákonné podnikatelské činnosti i běžného osobního života potřebná a legitimní, je právo na soukromí je v posledních letech cíleně bagatelizováno. Celosvětová regulatorní opatření nabývají (i díky společenské poptávce) na síle a směřují k rozkrývání majetkových poměrů všech osob.

Snadné a rychlé způsoby dosažení důvěrnosti informací o vlastnictví majetku se vyčerpaly, ale ochrana soukromí a nezveřejňování majetkových poměrů je stále jedním z nejčastějších požadavků našich klientů. Začíná tak drobná a dlouhodobá práce v zájmu dlouhodobého udržení soukromí, kdy jediným způsobem, jak majetek ovládat diskrétně a přitom bezpečně, je řídit a kontrolovat mnoho různých společností a finančních vztahů. 

Lze definovat dva hlavní směry, v nichž je výhodné prosazovat vysokou míru ochrany soukromí. Na prvním místě je korporátní struktura. Prostřednictvím instrumentů, jako jsou společnosti, trusty, nadace, svěřenské fondy apod. dochází k oddělení vztahů od původního vlastníka.

Druhou – neméně podstatnou a často překvapivě podceňovanou oblastí – je bankovní struktura. Banka vždy požaduje informace o vlastnících společnosti, pro kterou je účet zakládán a tento zakládá konkrétní fyzická osoba. V současných přísných zákonných podmínkách nelze sdělení těchto informací obejít. Je zřejmé, že za všech okolností je v bance centralizováno mnoho citlivých informací. V rámci dosažení diskrétního vlastnictví je proto řešena otázka, komu a za jakých podmínek banka informace sdělí. S ohledem na změny ve výměně bankovních informací je tato oblast jistě zajímavým a důležitým tématem jak pro banky, tak pro jejich klienty.

Žádoucím stavem je situace, kdy nebude ve veřejném registru informace o vlastníkovi k dispozici a oprávněné strany (orgány státní či daňové správy) získají tato data nikoli automaticky, ale až po prokázání závažného důvodu. Takové nastavení je pro vlastníka žádoucí, ale s ohledem na existující i nově vznikající předpisy o výměně různých typů dat a informací zdaleka ne vždy, a snadno dosažitelné.

Vlastníkovi má být zachována možnost chránit své soukromí, ale musí být schopen se ke svému majetku kdykoli vlastním rozhodnutím přihlásit, a to buď ze subjektivních důvodů anebo z důvodu zákonné povinnosti.